Krom toho, že jsem založila nové dvě rubriky, kdy jedna je tak trochu o to co jsem kde slyšela a ta druhá, co jsem kde viděla, se chci pochlubit se skvělou životní zkušeností.
Během posledních pár dní jsem zjistila, že kamarád nemusí být člověk, kterého znáš dlouho. Stačí aby to bylo člověk, který umí naslouchat a taky se dělit o zážitky. Opět jsem si vzpomněla na básničku od Fr. Hrubína: Kamarádi a uvědomila jsem si, že je docela dobře možné, že jsem jednoho takového nového našla. Je fajn moci se někomu vypovídat. tím ale nemyslím, že bych si nevážila těch, kterým své problémy nutím už pěknou řádku let. :-)
To je ale pěkně sentimentální, co? Ale když jsem tak pěkně u toho, tak moc děkuju Andulce, že mi někoho takového představila.
A pro ty co nevědí o čem mluvím:
Kamarádi
Fr. Hrubín
Kdo jsou kamarádi?
Lidé, co se mají rádi.
A pomohou si bez řečí,
je to krásná vlastnost člověčí :-)